Spadl mi květináč

Jednoho horkého letního odpoledne jsem si otevřel okna na obou stranách bytu, aby se udělal průvan. Ten mírný průvan byl moc prima, ale okno v kuchyni se proudem vzduchu každou chvíli zavřelo. Několikrát jsem ho znovu otevřel. Pak mi došla trpělivost a šoupl jsem květináč na parapetu tak, aby udržel to okno pootevřené. Fungovalo to.

Za chvíli přišel větší průvan, okno přibouchl a květináč letěl na zem. Zase až tak moc se toho nestalo. Žádná kytka v něm nebyla a trefit nikoho nemohl, protože letěl z přízemí. A hlavně byl z plastu, takže se nerozbil. Takhle jednoduché to je. Vyměníme hliněný květináč za plastový a ten když pak spadne, tak se nerozbije.

Napadlo mi, že člověk jako stvořená bytost je vlastně také takovou hliněnou, velice snadno rozbitnou nádobou. Sami si to dokazujeme. Děláme spoustu věcí o kterých si myslíme, že nás přemění na ten nerozbitný plast. Mince pro štěstí hozená někam do kašny, vykročení pravou nohou, anebo různé, deseti přátelům rozeslané e-maily. Těch způsobů, jak zajistit přízeň štěstěny nám i všem našim jistotám je nepřeberně mnoho. Když zjistíme že nějaký způsob nefunguje, vyzkoušíme jiný, ten zaručený. Bude jich asi tolik, aby nám jejich postupné zkoušení vystačilo na celý život. Tisíce chabých pokusů, jak udělat z hliněné nádoby plastovou. Naše pozornost je tím tak zaměstnána, že nám unikne to podstatné.

A o to v této hře jde. Vědět, že kdykoli může přijít něco pro nás hodně nepříjemného a nevědět jak tomu předejít, jak se bránit, nikdy nenajít odpověď.

Bible nabízí odpověď na všechny oblasti našeho života. Jde dokonce mnohem dál, než my si umíme, nebo chceme představit. My hledáme návod na to, jak si bez potíží co nejvíc užít ty roky které žijeme jen jednou, zatímco bible nám dává návod na to, jak žít věčně. My se ptáme co dělat abychom nebyli jenom hříčkou okolností, které nemůžeme změnit a v bibli se píše, že všechno už je uděláno. Stačí jen číst a zadarmo přijmout.

© 9.1.2014 Antonín Strnad

Copyright © 2014 - 2017 Antonín Strnad all rights reserved