Výpověď

Jednou jsme na procházce se ženou našli dopis. Přesněji, já jsem shazoval ze stromu třešně a ona zatím našla v trávě u cesty několik rozházených papírů. Navrchu byl starý dopis. Někdo se asi nechtěl obtěžovat, aby jel až do sběrného dvora, nebo k nějaké popelnici, a tak prostě vyhodil pár věcí u cesty do pangejtu.

Chvíli nám trvalo, než jsme rozluštili tu zvláštní řeč - asi romsko-maďarskou slovenštinu - ale bylo to hodně zajímavé. Nebyla to korespondence mezi dvěma lidmi, byla to totiž výpověď z pracovního poměru.

Autor si vůbec nelámal hlavu s tím, že výpověď je úřední dokument, který by měl mít nějakou formu. On měl něco víc než formu, on měl pádné argumenty.

Podle toho, jak vysoký plat tam považuje za přiměřený, odhaduji že dopis pochází asi tak z počátku osmdesátých let. Pisatel si nebere servítky, ale i tak oceňuji jeho přímočarost, se kterou svému řediteli objasňuje svoji situaci. Byla to doba nejhlubšího komunisnu. Takhle se s ředitelem memluvilo - a dneska asi taky ne.

Upřímně lituji, že jsem neviděl výraz soudruha ředitele když to četl. Doufám, že se pisatel, který tak směle hájil životní úroveň své rodiny, nemusel uchýlit k opatření, které navrhuje v závěru dopisu.

A ještě překlad dvou výrazů.
menstruačná skupina - bude asi znamenat instrumentální skupina
rudý kámoš - Komunistická Strana Československa

Příjemné počtení

Copyright © 2014 - 2017 Antonín Strnad all rights reserved