Někdo odchází

© 2013 Antonín Strnad

Někdo odchází, já se neloučím.
Je to stín mých neurvalých let.
Že se nevrátí, s Tebou doufat smím.
Že už nenalezne nikdy cestu zpět.

Pýcha, ta první z dam kéž nikdy nezavolá.
Na kříži zrazený, zlomil jsi její hlas.
A žádná ze tvých ran nebyla promarněná.
Života prameny otvíráš vkaždém z nás - jsi požehnaný.

Věkem ztratit hřích, nikdy nestačí.
Zůstane dál, žije ve tvých dnech.
Jako paldý sníh světu na očích,
je každá vina, kterou smyla krev.

Pýcha, ta první z dam kéž nikdy nezavolá.
Na kříži zrazený, zlomil jsi její hlas.
A žádná ze tvých ran nebyla promarněná.
Života prameny otvíráš vkaždém z nás - jsi požehnaný.

Ve Tvé závěti navždy mohu číst,
že pekel brány prolomil´s Ty sám.
Až tam kde jsi Ty, za Tebou chci jít.
Nic mě nezastaví, Tvoji milost mám.

Pýcha, ta první z dam kéž nikdy nezavolá.
Na kříži zrazený, zlomil jsi její hlas.
A žádná ze tvých ran nebyla promarněná.
Života prameny otvíráš vkaždém z nás - jsi požehnaný.

Copyright © 2014 - 2017 Antonín Strnad all rights reserved