Jdu po kdyňském náměstí, blíží se večer a je už téměř tma. Přicházím ke vchodu do obchodu. Na schodech přilehlého domu sedí bezdomovec. Je chladno a schody jsou asi studené. On má pod sebou rozloženou krabici a vedle sebe jednou rukou drží plátěnou tašku. Naproti němu stojí dva jeho kamarádi podobného vzhledu a o něčem se spolu baví.
Jiní lidé se tam nezastavují. Když jde někdo kolem, zrychlí krok, nebo se obloukem vyhne.
Zastavuji se před obchodem a pozdravíme se. Trochu se známe, to není na malém městě nic neobvyklého. On nebýval vždycky bezdomovec.
Zeptá se mě, jestli jdu do obchodu. Ukážu na vchod, před kterým stojím jako že ano, právě tam jdu.
On pokývne hlavou a pak se tiše zeptá, jestli bych tam mohl koupit také trochu jídla pro něj, alespoň malý kousek sýra.
Malou chvilku váhám. Před sebou vidím člověka v otrhaném, špinavém oblečení a zřejmě také bez peněz. Ale také někoho, kdo je bezdomovcem tak nějak z vlastní vůle. Prostě rezignoval na normální život. Chvilku si tyto dva pohledy přehrávám v hlavě, ale nakonec souhlasím.
V obchodě ke svému nákupu přidám jeden velký kus sýra navíc. Myslím na to, jestli jsem neměl přihodit ještě i něco jiného, protože nevím, kdy naposledy jedl a kdy zase něco dostane. S myšlenkou, jestli mu to bude stačit, vyjdu ven z obchodu.
Pořád tam sedí a rozmloluvá s kamarády.
Podávám mu sýr a on stejně skromně a tiše jako o něj požádal, poděkuje. Schová si ho do plátěné tašky.
Usmívá se na své dva kamarády. Z tašky vytahuje láhev červeného vína a dlouze se napije. Pak vyndá krabičku s doutníky a jeden si labužnicky zapálí. Tváří se blaženě a pomalu vypouští kouř.
Rozloučím se a odcházím.
Jestli ho někdy znovu potkám a on opravdu nebude mít peníze na jídlo, může se stát, že už mu to nebudu věřit. A to je ta skutečná cena, kterou má jeho doutník a kterou může zaplatit i někdo jiný.
Protože kolik lidí asi takto zneužil? A kolik lidí, když pak potká někoho, kdo je opravdu v nouzi bude po zkušenosti s ním přemýšlet jinak a nepomůže tomu, kdo to opravdu nutně potřeboval?
Někdo zůstane bez pomoci a bude to jeho dílo.
Přál bych mu, aby mu to co nejdříve došlo. Aby mu vůbec všechno došlo.
Já se samozřejmě nechci nechat ovlivnit touto zkušeností.
Ale vím že to, jak v životě jednáme, dosahuje mnohem dál, než si myslíme.
Napsat komentář